TJ KARATE PRAHA
yan = vlašťovka
ba=yan = vlašťovka
shou = ruce
shou = ruce
yan = vlašťovka
ba=yan = vlašťovka
hi = let
hi = let

Pojmenování kata: Yanshou, Yanshu, Wanshu, Enpi.

Výše uvedené čínké znaky názvu této kata možno přeložit jako "vlaštovčí ruce".

V 30-tych letech přejmenoval Gichin Fukakoshi (1868-1957) kata Wanshu na Enpi. Japonský název Enpi možno přeložit jako "Let vlaštovky" či "Letící vlaštovka".

Protože se přesný zápis kanji znaků nedochoval můžeme se setkat ještě i s vícerými názvy, které do velké míry závisí od jazyka v jakém se název kata Wanshu překladá. Mistr Ryusho Sakagami (1915-1993) (Itosu Kai) ve svojí knize Karate-do Kata Taikan použil znaky, které v překladu znamenají "Dokonalé ruce". Mistr Shoshin Nagamine (1907-1997) (Matsubayashi ryu) použil zase zápis znaků, který by se dal přeložit jako "Veslo ve vode".

Historie:

Původ kata Wanshu je třeba pravděpodobně hledat v Číne. Wanshu je velmi stará kata nejistého původu. Dodnes není známé či byla kata Wanshu přenesená z čínskeho Quan Fa nebo či vznikla až na Okinawě na základě technik vyučovaných čínským vyslancem Wang Ji. Autor této kata je neznámý.

V podstatě koluje jen jeden příběh jak se kata Wanshu dostala z Číny na Okinawu. Zásluhu na jejím přenesení má 17. čínský vyslanec (sappushi) na Okinawě, jménem Wang Ji (Sappushi - okinawské označení pro zvláštního vyslance čínského císařského dvoru, není to jmeno). Sappushi Wang Ji přicestoval na Okinawu v roce 1863 a údajně se na Okinawe zdržel jen 6 měsíců.

Na Okinawě se tato kata šířila nejdříve v Tomari te kruzích, odkud se přenesla i do Shuri te. V těchto systémech podlehla vícerým změnám a tak se dnes cvičí ve vícerých verzích. Sappushi Wang Ji předal pravděpodobně tuto kata nejdříve na mistra Sanaeda, ale rozšířila se především zásluhou mistra jménem Kosaku Matsumora (1829-1898). Shuri-te verze byla vytvořená pravděpodobně mistrem Anko Itosu (1831-1916). Některé zdroje uvádějí autora této kata i mistra Sokon Matsumuru (1792-1896). Mnozí věří, že kata byla mnohem delší, přičem změnu vykonal mistr Itosu nebo Kyan. Chotoku Kyan (1870-1945) se naučil tuto kata v roku 1901 od mistra Maeda, který byl žákem mistra Matsumoru. Mistr Kyan předal kata Wansu dále na mistra Shoshin Nagamine (1907-1997), který založil Matsubayashi ryu. Dnešní shotokan verze této kata je rozšírřnou verzí mistra Itosu. Naproti tomu není dostatočně objasněné, zda se Tomari a Shuri verze rozvíjely nezávisle na sobě v tom jistém období nebo následně za sebou.

Technická charakteristika :

Kata Wanshu/Enpi se cvičí velmi dynamicky a techniky jsou vykonávané s maximální možnou rychlostí. Embusen kata Wanshu je kríž, u kata Enpi má embusen tvar písmene L. Pro všechny verze je společný závěr kata, kde se různým způsobem vykonává hod kata garuma. Charakteristickou kombinací kata Wanshu/Enpi je kombinace vykonávaná najčastěji v kosa dachi, jejíž úlohou jsou nejen bloky či údery na velmi blízkou vzdálenost, ale i finální úder tetsui uchi (kladivový úder) mířený na kolenní kloub či genitálie soupeře.

Kata Wanshu (Enpi) se vyznačuje hlubokými klesáními (úvodní poklek, postoje kosa dachi) a mnoho mistrů odůvodňují z těchto pohybů i samotný název kata. Mělo by to být právě časté střídání pásem útoků, co připomíná let vlaštovky. V Shito ryu verzi jsou jednou rukou často v neko ashi dachi vykonávané techniky shuto gedan barai + shuto uke, které můžou také symbolizovat kolísavý let vlaštovky.

Dnes už nedokážeme s úplnou určitostí říci, či kata Wanshu byla pojmenovaná po pohybech vlaštovky nebo po jméně čínského vyslance. Ale s určitostí můžeme říci, že pohyby vlaštovky obsahuje více bojových stylů včetně systému Hsing-I či shaolinského Quan Fa.

Mistr Ryusho Sakagami (1915-1993) - Itosu Kai
Ryusho Sakagami (1915-1993) - Itosu Kai

Kata Wanshu sa cvičí v stylech Shito ryu, Wado ryu, Matsubayashi ryu, Isshin ryu a Shotokan. Ve stylu Goshin ryu se cvičí kata Wansho Sho. Mnoho mistrů Tomari te vyučují kata Wanshu vo verzích Dai a Sho.

Embusen

Embusen je japonský termín používaný v karate pro znázornění cvikosledu kata. Jsou zde rozkresleny jednotlivé techniky, obraty, směry přesunů a pauzy mezi technikami.