Kushanku

S tímto jménem je neoddělitelně spjat vznik okinawského Shorin-ryu. Kushanku byl čínský expert bojového umění (jeden z největších své doby), který na Okinawu přišel pravděpodobně v roce 1761 jako vyslanec čínského císaře Ming. Ve městě Naha, kde žil, se setkal s mistrem Tode, Sakugawou, který se stal jeho žákem a byl od něj 6 let vyučován. Vyučoval ho své Kata, ve kterých byl obsažen veškerý jeho bojový systém. Avšak původní Kushanku-Kata byla Sakugawou změněna, což vedlo později k založení více variant odvozených z formy Sakugawa. Oficiálním následníkem (Uchi-deshi) Kushanku na Okinawě byl Yara, který cvičil původní variantu Kushanku a předal ji dále.

Shionja

Byl dalším čínským expertem bojového umění, který přišel v 17. století na Okinawu. Měl velký vliv na směr Tomari a zanechal znatelné stopy čínských technik ve škole Matsumora z Tomari.

„Karate“ Sakugawa

Jeden z prvních známých okinawských expertů bojového umění velkého významu byl Sakugawa Shungo, také zván „Karate (Tode) Sakugawa“. Studium okinawského Tode a Kobudo začal pod vedením mnicha Takahara Peichin, který Tode spojil s různými formami meditace. Sakugawa byl ve 23 letech považován za pokročilého žáka bojových umění a byl na Okinawě znám. Po smrti svého mistra pokračoval ve studiu u mistra Kushanku a později zdokonaloval svoje umění i v Číně. Sakugawa byl učitelem, který kladl důraz na tradiční obsahy bojových umění a odmítal všechny druhy specializace. Byl zakladatelem okinawského Dojokun (pravidla chování v Dojo).

Sokon Matsumura

Byl nejvýznamnějším okinawským mistrem Karate další generace. Narodil se pravděpodobně v roce 1792 v Shuri. Již od deseti let byl vyučován mistrem Sakugawou a rychle se rozvíjel ve vynikajícího experta bojových umění, který se stal svými činy na Okinawě legendou. Od svého krále obdržel titul „Bushi“ (Samuraj). V té době nebylo ještě okinawské Karate systematizováno a bylo odkázáno výhradně na interpretace jednotlivých mistrů, kteří své znalosti předávali žákům. Umění, které mistr vyučoval, neslo jeho jméno. Sokon Matsumura pojmenoval svůj styl poprvé Shorin-ryu Gokoku-an Karate. Jeho škola byla jednou z nejvýznamnějších a téměř všichni důležití mistři další generace s ní byli spjati. Ve škole Matsumura byly sloučeny Shuri-te a Tomari-te a od té doby již mezi těmito systémy nebylo žádné ohraničení.

Yasutsune Itosu

Byl jedním z největších Meijin (velkých mistrů) okinawských bojových umění (1830 - 1916). V 16 letech se stal žákem mistra Matsumury. Během doby se vyvinul v neporazitelného bojovníka. Jeho poslední utkání bylo v 75 letech proti jednomu významnému japonskému šampiónovi Judo. Japonci stále chtěli odhalit tajemství kolem okinawského umění, což byl důvod pro trvalá vyzvání okinawských škol. Ta však zůstávala bez odpovědi, a tak Japonci vyvinuli tlak na okinawské správní orgány, které byly nuceny se obrátit na mistry Okinawa-te a požádat je o souhlas s bojem. Mistr Itosu nakonec výzvu přijal. Když před japonského bojovníka předstoupil 75-letý stařec, považovali to Japonci pod svoji důstojnost. Itosu shromáždil svoji školu a řekl žákům: „Dnes budete moci vidět Karate ve skutečném boji. Ukáži Japoncům, že Karate může být strašnou zbraní.“ Boj trval jen několik sekund. Když Japonec poprvé zaútočil, provedl mistr Tsuki (úder pěstí) a Judoka padl v bezvědomí k zemi. Poté provedl techniku Kuatsu (znovuoživovací) a přivedl ho k životu. Přítomným řekl: „Dnes jste viděli, co může Karate způsobit. Nemělo by se nikdy užívat za tímto účelem, neboť Karate je zamýšleno jen pro bezvýchodné sebeobranné situace. Zanechte toho s dnešním bojem a vždy si na to vzpomeňte.“ Nejvýznamnějším přínosem mistra Itosu byly jeho Kata. Řekl: „Karate je způsob života, cesta, jak dospět k absolutní bezpečnosti a nebojácnosti.“